Někdo ji zažil, někdo ještě ne, všichni na ni čekají, nebo ji hledají.
Přijde.
„Často se mi zdá zvláštní, všechno zahalující sen“, zní šeptem v teplé, objímající náruči benzoe a davany.
Vágní, ale silná naděje, již zcela osamoceně hýčkáme na prošívané přikrývce minulosti, když se změní ve skutečnost, když nastanou podmínky, potom konečně všechno dává smysl.
Ten druhý je domovem, přístavem, útočištěm.
Chybí nám slova, ale duše spolu mluví zcela otevřeně.
Naše stará srdce k sobě znovu nacházejí cestu.
Už tě znám, sborově říkají naše ústa.
První ráno s chlebem namazaným máslem a s pomerančovými květy, pozřené vavříny z předvečera.
Vznášíme se v opojení silných pocitů, ještě zcela ovanuti rumem, prostoupeni vanilkou a kakaem. Naplněni tímto tělem, které bychom nejraději pohltili.
Na polštáři zanecháváme svůj podpis, otisk holé kůže orcanoxu, odkládáme šaty z ambrových dřevin a pačuli.
Znovu se uvidíme dnes večer, zítra nebo v jiném životě.
Velká láska je neustálé začínání.
Znovu se uvidíme dnes večer, zítra nebo v jiném životě.
Na polštáři zanecháváme svůj podpis, otisk holé kůže orcanoxu, odkládáme šaty z ambrových dřevin a pačuli.
Vznášíme se v opojení silných pocitů, ještě zcela ovanuti rumem, prostoupeni vanilkou a kakaem. Naplněni tímto tělem, které bychom nejraději pohltili.
První ráno s chlebem namazaným máslem a s pomerančovými květy, pozřené vavříny z předvečera.
Už tě znám, sborově říkají naše ústa.
Naše stará srdce k sobě znovu nacházejí cestu.
Chybí nám slova, ale duše spolu mluví zcela otevřeně.
Ten druhý je domovem, přístavem, útočištěm.
Vágní, ale silná naděje, již zcela osamoceně hýčkáme na prošívané přikrývce minulosti, když se změní ve skutečnost, když nastanou podmínky, potom konečně všechno dává smysl.
„Často se mi zdá zvláštní, všechno zahalující sen“, zní šeptem v teplé, objímající náruči benzoe a davany.
Někdo ji zažil, někdo ještě ne, všichni na ni čekají, nebo ji hledají. Přijde.
